Pěstujeme mikrophloxy

Mikrophloxy lze zařadit do kategorie snadno pěstovatelných a bezproblémových skalniček. Velkou oblibu získaly jistě také díky pestrobarevné škále květů. Do skupiny mikrophloxy však patří zcela jiné druhy než ty výše uvedené. S mikrophloxy se u nás zatím tak často nesetkáváme. 

Názory na složitost jejich pěstování se liší. Různí se stejně jako podmínky, ve kterých se skalky nachází. Pokud máte zkušenosti se skalkou umístěnou celodenně na slunci a v nadmořské výšce kolem 300 m n m, sami jistě víte, že právě tyto podmínky jsou celkem pozitivní. Většina druhů snáší docela dobře osluněné spáry a drenážovaná místa v suťových políčkách v horních částech skalního výchozu.

Ty, které hůře snášejí přímé slunce, vysazujeme v nižších částech. Stejně tak je zde důležitá drenáž, odvádějící odsud nadbytečné srážky a přebytečnou závlahu.

Chemické složení půdy není potřeba nějak významně řešit. Neutrální je docela vyhovující. Důležitou roli zde hraje i sklon svahu, kde chceme mikrophloxy pěstovat. Svažitost nemusí být příliš výrazná a příkrá. Východní svah pro tyto účely bude ten vhodnější, ale není to bezpodmínečná nutnost.

Problematičtějším více než pěstování se u mikrophloxů ukazuje být jejich množení. Vzhledem k tomu, že na skalkách pěstujeme pohromadě různé druhy a hybridy phloxů, z většiny semenáčků pak nevyrostou rostliny s jednotným genetickým základem.

Ještě obtížnější se jeví množení řízkováním.

Nejosvědčenější a nejjednodušší je množení dělením trsů, které jsou pěstovány v nádobách a květináčích. Dvou až tříleté každoročně přesazované rostliny překořeňují a lze je rozdělit na různý počet mladších rostlin.

Pokud však chceme mít na rostlině co nejvíce květů, musíme mít na mysli, že těmi nás obdaří pouze rostliny starší.

Na závěr jmenujme alespoň některé odrůdy mikrophloxů:

Phlox austromontana – patřící ke kompaktnějším druhům. Jeho květy mohou být modré, levandulové anebo bílé.

Phlox hodii mívá květy bílé až levandulově modré, pěstování je poměrně bezproblematické.

Phlox bryoides je jedním z nejhezčích druhů phloxů. Má plazivé, šedozelené velice kompaktní polštářky. Líbí se mu na slunci v širší spáře.

Phlox hendersonii je jako rostlina celkově spíše zahuštěný, patří ke vzácnějším druhům.

Phlox diffusa – tento druh se poměrně snadno pěstuje v suti s východním odklonem.

Phloxu caespitosa se lépe daří v suťovém políčku v nižší části skalek. Jeho kompaktní polštářky mohou ve volné přírodě své domoviny dorůstat průměru až 50 cm.